Studená válka - 7. díl

Pokračování konce

V roce 1985 byl do čela SSSR postaven Michail Gorbačov, ten veřejně přiznal selhání leninsko-marxistické ideologie. Stále však věřil že sovětský svaz jako takový může pod taktovkou komunismu přežít. Pak přišla další rána, dne 26. dubna 1986 došlo k explozi v Černobilu. Hrozné bylo samozřejmě už to, že k havárii došlo, úřady však navíc situaci absolutně nevzládly a zemřelo tak mnohem více lidí než bylo nutné. Gorbačov k tomu řekl: "Ukázalo se, že náš systém je nemocný ...", veřejně také kritizoval utulávání havárií, a jiných špatných zpráv, nezodpovědnost a nedbalost, ledabylou práci a všudypřítomné opilství - "Teď budou muset přijít glastnosť (otevřenost) a perestrojka (přestavba) uvnitř samotného SSSR". Gorbačov proto zve západní odborníky aby pomohli sovětskému hospodářství.

V roce 1986 probíhají jednání v Reykjavíku o snížení stavů, či úplném odstranění jaderných zbraní. Panují však neshody kvůli protiraketovému deštníku, proto se až v roce 1987 podepisuje pouze smlouva o odstranění raket středního doletu z Evropy. Následující rok přinesl další vojensky významnou událost, SSSR totiž jednostranně snížil svůj kontingent pozemních sil v rámci Varšavské smlouvy o půl milionu mužů. Bylo totiž jasné, že pro udržení východoevropských satelitů již není možné nadále použití síly.

Rok 1989

Pak přišel rok 1989 a s ním 200. výročí velké francouzské revoluce. Na počátku tohoto roku ještě nic nenasvědčovalo tomu, že na jeho konci bude několik desítek milionů lidí svobodnějších a jeden komunistický sen bude minulostí.

Maďarsko

Abychom lépe pochopili vývoj událostí v revolučním roce 1989, musíme se nejprve podívat do Maďarska, které bylo vlastně hlavním "tahounem" revoluce. Maďarsko si od povstání v roce 1956, které bylo krvavě potlačeno sovětskými vojsky, po malých krůčcích budovalo vlastní autonomii uvnitř sovětského bloku. I díky tomu mělo v roce 1989 Maďarsko nejrozvinutější ekonomiku z celé východní Evropy. Navíc roku 1988 nastupuje jako předseda maďarské komunistické strany Miklós Németh a nařizuje přezkoumat události roku 1956. Komise provádějící přezkoumání došla k závěru, že vzpoura "byla lidovým povstáním proti oligarchickému systému moci". Na základě výsledků přezkoumání bylo rozhodnuto o uspořádání ceremoniálu k uctění památky obětí povstání v roce 1956, na jehož konci byly slavnostně uloženy ostatky Imre Nagyho, který byl v době povstání předsedou vlády a po porážce tohot povstání byl na Chruščovův rozkaz popraven. Ceremoniálu a následného pohřbu se 16.6.1989 zúčastnilo 200 tisíc Maďarů. Németh také odmítl dále financovat na svém území údržbu plotu oddělujícího východ od západu a navíc jej dal s poukazem na jeho špatný technický stav rozebírat. Na rušení plotu si v Moskvě stěžovali představitelé NDR, neboť jeho rozebírání znamenalo vzedmutí obrovské vlny emigrantů, z Moskvy však přišla překvapivá odpověď: "My s tím nic dělat nemůžeme!".

Polsko

Mezi tím se věci dali do pohybu i v Polsku, kde byl již dlouho před tím propuštěn Lech Walesa a odvolán vyjímečný stav. Na konci 80. let polská vláda dokonce přímo spolupracuje se stále oficiálně nelegální Solidarnosctí. Když na jaře roku 1989 Polskem opět zmítala hospodářská krize, bylo z důvodu uklidnění politické situace v zemi dovoleno, aby Solidarnosc kandidovala v nekonfrontačních volbách do nového dvoukomorového systému. Výsledkem bylo, že Solidarnosc obsadila všechna křesla v dolní sněmovně o která se směla ucházet a až na jedno i všechna v horní sněmovně. Na to reagovala Moskva prohlášením: "Je čistě na samotných Polácích jak se v této věci rozhodnou.", tak se 24. srpna 1989 ujala moci první nekomunistická vláda v poválečné východní Evropě.

SSSR

V SSSR Gorbačov vypisuje volby do tzv. Sjezdu lidových poslanců. Sjezd se sešel 25. května v Moskvě a televizní diváci po celé SSSR sledují dosud nevídanou hlučnou opozici kritizující vládu.

Čína

Čína jako jediná zůstala věrná represím a krvavému řešení všech náznaků odporu proti režimu. Demonstrace za demokracii, které vypukli počátkem června 1986, byli proto v noci z 3. na 4. června brutálně rozehnány. Historici dodnes vedou spory proč komunismus v Číně přetrval, existují celkem tři základní teorie:

1. díky odhodlání použít sílu
2. strach z chaosu po případném svržení strany
3. Tengova verze kapitalismu opravdu zlepšila život Číňanů

Východní Německo (NDR)

Zdánlivý klid byl také ve Východním Německu. Mnoho východních Němců se ale vydalo na "dovolenou" do Maďarska, kde zanechali své trabanty a přešli přes nestřeženou hranici na západ, nebo se hromadili na západoněmeckém velvyslanectví v Budapešti. V září 1989 bylo už v Maďarsku odhadem 130 tisíc východoněmeckých občanů. Maďarská vláda vyhlásila, že z humanitárních důvodů jim nebude bránit v emigraci na západ.

Brzy další tři tisíce východních Němců překonávají zeď zapadoněmeckého velvyslanectví v Praze. Východoněmečtí představitelé rozhodují, že tito lidé mohou odjet na západ, ale pouze v uzavřených vlacích přes Východní Německo, aby je mohli prohlásit za vyhoštěné. Informace o transportu brzy proniká na veřejnost a tak jsou tyto vlaky po celém NDR provázeny jásotem davů lidí.

Začátkem října se konají oslavy vzniku NDR na které přijíždí i sám Gorbačov, pozvaný aby podpořil režim a pomohl uklidnit situaci. Nastává však přesně opačný efekt, lidé provolávají Gorbačovovi slávu, prosí ho o pomoc proti režimu a chtějí aby zůstal. Po jeho odjezdu propukají po celé zemi demonstrace, následně pod nátlakem umírněných komunistů odstupuje zastánce tvrdé linie Honecker a na jeho místo nastupuje Egon Krenz. Následuje snížení přísnosti pravidel pro cestování na západ. Krenzův kolega však na tiskovce nepřesně řekne, že nyní je možné vycestovat na západ přes libovolný hraniční přechod, což se však nezakládá na pravdě. Zpráva se během několika minut rozšiřuje mezi lidi a zanedlouho už na všech přechodech stojí davy lidí. Krenz v té době sedí na schůzi ústředního výboru, když pak zjišťuje co se děje jsou již davy příliš velké na to, aby se daly zvládnout.

Hraniční hlídka v Bornholmer Strasse nakonec vzala rozhodnutí na sebe a otevřela bránu, pak už se nezadržitelná lavina lídí valí přes hranice, lidé si sedají na Berlínskou zeď, dokonce na ní i tančí. Gorbačov zatím v Moskvě v klidu spí, ráno posílá východoněmeckému vedení depeši se slovy "Přijali jste správné rozhodnutí".

Konec Studené války

Pádem Berlínské zdi dostávají věci velmi rychlý spád. V Bulharsku odstupuje 10. listopadu Todor Živkov, který vládne od roku 1954. Bulharská komunistická strana zahajuje jednání s opozicí a slibuje svobodné volby.

V Praze propuká 17. listopadu demonstrace a rychle se šíří po celém Československu. Koaliční vláda rychle odstavuje komunisty od moci a koncem roku se předsedou Federálního shromáždění stává Alexandr Dubček, někdejší hlavní představitel Pražského jara 68. Pověřen je novým Československým prezidentem Václavem Havlem

V Rumunsku nechal 17. listopadu místní diktátor Nicolae Ceauşescu střílet do demonstrantů v Temešváru. Zabito bylo celkem 97 lidí. Ceauşescu díky tomu ztrácí podporu i svých nejbližších spolupracovníků a pokouší se proto v helikoptéře o útěk. Je však dopaden a na Štědrý den i se svou ženou popraven.

Je zajímavostí, že právě roku 1989 přichází do Bílého domu George H. W. Bush. Ten již slovně neútočí na Berlínskou zeď, ani na východní blok. USA tedy v rozhodujícím okamžiku stojí mimo hru a zhroucení komunistického bloku probíhá bez jejich přímé podpory.

Po vánocích přichází rok 1990, rok nastolování nových pořádků. Německo je 3. října 1990 sjednoceno pod vlajkou NATO. Gorbačov je oslavován v Berlíně, Bonnu, Pekingu, Moskva však žádá jeho hlavu. Je obviňován z podražení autority SSSR v zahraničí, rozpadu hospodářství, navíc se na obzoru již rýsuje pád samotného SSSR.

V lednu 1991 střílejí SSSR vojáci do demonstrantů v Litvě. Litevci tak 19. února vyhlašují samostatnost, podobně probíhalo osamostatnění Lotyšska a Estonska. V červnu se prezidentem největší republiky sovětského svazu, Ruské sovětské federativní socialistické republiky, stává Boris Jelcin. Jelcin měl jasný strategický cíl. Zrušit komunistickou stranu, demontovat SSSR a udělat z Ruska nezávislý, demokratický, kapitalistický stát.

Gorbačov se 18. srpna 1991 ocitá v domácím vězení, jeho samozvaní nástupci se snaží zabránit úplnému rozkladu Sovětského svazu. Tito spiklenci jsou ale po celém světě odmítáni, spiknutí je odsuzováno jako nelegitimní. Spiklenci si nezajistili podporu ozbrojených složek a tak, když se Jelcin před budovou ruského parlamentu postavil na tank a oznámil, že puč se nepodaří, puč se opravdu nepodařil. Gorbačov se však již do čela nevrátil. Místo něj se pánem Moskvy stává právě Jelcin, Gorbačov pak 25. prosince 1991 podepisuje výnos, který oficiálně ukončuje existenci SSSR.