Studená válka - 5. díl

Berlínská zeď

Po 2. světové válce se západní a východní blok vydaly naprosto rozdílnými cestami. Zatímco východní blok pod taktovkou plánovaného hospodářství příliš neprosperoval, na západě vládl volný trh, který brzy za výrazné podpory Spojených států dokázal smazat výsledky války a přinést lidem nový a lepší život. Nejvíce byl rozdíl životní úrovně vidět na rozděleném Německu a ještě více pak na rozděleném Berlíně. Není proto divu že čím dál více lidí z východního bloku toužilo migrovat na západ za lepším životem.

Vůdci východního bloku nejprve věřili, že situace se sama obrátí, že kapitalistické státy ve své hamižnosti vyvolají válku, ve které se navzájem zničí a i v západní Evropě se tak otevřou dveře ke komunistické revoluci. K žádné válce kapitalistů však nedošlo, ba naopak západní státy čile spolupracovali a rozdíl ve výkonnosti hospodářství obou bloků se stále prohluboval. Spolu s tím, jak se západní Evropa rozvíjela a východní zaostávala, sílil i proud uprchlíků na západ. Berlín, kde bylo možné snadno přecházet z jednoho světa do druhého, takovým migrantům poskytoval jedinečnou příležitost, jak odejít a už se nikdy nevrátit. Roku 1961 v noci z 12. na 13. srpna se proto začala budovat nechvalně známá Berlínská zeď, která oddělovala východní a západní část Berlína.

Dokumentární film o Berlínské zdi (EN)

Okupace Československa

Jako v celém světě, docházelo i v Československu po celá 60. léta k uvolňování politického napětí. Opravdové změny, ale odstartovaly až 5. lednem 1968, kdy se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ reformátor Alexander Dubček.

Nastávající období je nazýváno Pražským jarem. Reformy Pražského jara se snažily především uvolnit současný politický režim a spustit proces částečné demokratizace. Dubčekova snaha se však nesetkala s kladným ohlasem na straně Sovětského svazu, který je považoval za nebezpečný precedent a bál se šíření "špatného směru dějin" i do dalších států.

Po neúspěšných jednáních se Sovětský svaz nakonec rozhodl pro vojenskou intervenci v Československu za (spíše symbolické) podpory ostatních zemí Varšavské smlouvy. Vojska Varšavské smlouvy vstoupila na Československé území v noci z 20. na 21. srpna roku 1968. Postupující vojska se nikde nesetkala prakticky s žádným ozbrojeným odporem.

Obsazením Československa započala éra normalizace, vedení strany se snažilo obnovit politickou i ekonomickou situaci do stavu před nástupem Dubčeka do čela Komunistické strany Československa.

Většina okupačních vojsk zůstala v Československu pouze do 16.10. 1968, část vojsk však zůstala až do roku 1987 a někteří odešli dokonce až po Sametové revoluci.

Aféra Wattergate

Psal se rok 1972 a prezidentem USA byl republikán Richard Nixon. Blížily se prezidentské volby a Nixon se ucházel o prezidentské křeslo i pro nadcházející období. Pro podpoření prezidentské kampaně, se Nixon rozhodl používat i ne zcela čisté praktiky.

Po dopadení pětice mužů při instalaci odposlechů a následném zdlouhavém vyšetřování byl Nixon nakonec donucen podat jako první prezident v historii USA demisi a opustit předčasně svůj úřad.

Z aféry Wattergate vyplývá, že američtí prezidenti sice mohou provádět tajné operace, ale musí je umět ospravedlnit v očích veřejnosti. Ve Spojených státech zkrátka není možné postupovat bez podpory veřejnosti, na rozdíl od Sovětského svazu, kde se na názor veřejnosti nikdo neptá. Přímým důsledkem bylo omezení pravomocí prezidenta, od teď musí být jakákoliv vojenská akce v zahraničí delší 60 dní schválena kongresem. Proto když Severní Vietnam napadl Jižní Vietnam, nebylo v moci prezidenta zabránit porážce Jižního Vietnamu. Vyšetřována byla také CIA, která například v Chile pomohla k moci Augustu Pinochetovi.