Studená válka - 1. díl

Pokud bychom chtěli stanovit počátek Studené války na konkrétní datum, pravděpodobně se nám to nepodaří. Tento konflikt totiž nezačal vyhlášením války, nýbrž postupně a nenápadně rostl až najednou byl tady, dospělý a v celé své kráse.

2. světová válka

První náznaky budoucího konfliktu bylo možné pozorovat již během 2. světové války. Jak SSSR, tak západní spojenci prováděli špionáž nejenom proti hitlerovskému Německu, ale také vzájemně proti sobě. Probíhaly velmi rozsáhlé špionážní akce na obou stranách na mnoha různých místech, ale asi největší vliv měla špionáž na vývoj poválečného jaderného zbrojení. Jako první totiž sestrojily atomovou bombu Spojené státy a doufaly, že jim jaderný monopol vydrží nejméně 10 let. Díky úspěšné sovětské špionáži v Los Alamos (kde se vyvíjela první atomová bomba) však SSSR získalo atomovou bombu velmi záhy po 2. světové válce.

Napětí mezi USA a SSSR také zvyšovala problematika otevření druhé fronty během 2. světové války. SSSR obviňovalo USA že pozdě otevřely druhou frontu a tím pádem nechaly Sovětský svaz doslova vykrvácet. Druhá fronta totiž byla otevřena skoro až v době, kdy bylo o osudu Hitlerova Německa rozhodnuto.

I po otevření druhé fronty však musely tajné služby pracovat na plné obrátky. Na straně USA i SSSR totiž panovaly obavy z toho, že druhá strana uzavře s Německem separátní mír a tím mu uvolní ruce v boji se stranou druhou. Tyto obavy se však ukázaly nakonec jako neopodstatněné a spojenci tak společně zlikvidovali nacisty.

Druhá světová válka se však nevedla pouze za poražení Německa, ale bojovalo se i o budoucí sféry vlivu v Evropě. Přičemž vliv evropských národů na vlastní budoucnost byl značně omezený a to i přes to, že jejich muži bojovali v legiích a jejich obyvatelstvo neslo teror nacistických okupantů.

Stejně tak jako se vedly spory o sféry vlivu, v diplomatických kruzích se bojovalo i o osud poražených nepřátel. Stanovením demarkační linie bylo rozhodnuto, že 2/3 území Německa připadnou západním spojencům. Pokud se však podíváme na rozložení průmyslu v Německu, zjistíme, že třetina která připadla k východnímu bloku byla značně hospodářsky zaostalá v porovnání s částí, která připadla západním mocnostem. Nabízí se otázka proč na takto nevýhodné rozdělení Stalin jakožto vůdce SSSR vůbec přistoupil. Ten byl totiž zcela oddán socialistické ideologii a proto věřil, ba si byl dokonce zcela jist, že v západním Německu se dříve či později uskuteční bolševická revoluce stejně jako v Rusku. K té ovšem v západním Německu nikdy nedošlo. Dostatečně odstrašující pro všechny, kdo snad o revoluci uvažovali, bylo chování vojáků SSSR ve východním Německu a represe komunistického režimu.

K poraženým nepřátelům patřilo i císařské Japonsko, které však bylo poraženo pouze vojáky USA bez pomoci východních mocností. Spojené státy zde nesly celé břímě války, výměnou za poválečný vliv v tichomoří.

Poválečné období

Po skončení 2. světové války neměl sovětský svaz ani USA zájem o další velký konflikt. Oba tábory byly po dlouhé válce hospodářsky vyčerpané. Především Sovětský svaz se nacházel na pokraji hospodářské krize a byl částečně závislý na pomoci ze západu. Také výsledek případného konfliktu byl více než nejistý, zatímco USA vládly jaderným monopolem, jehož sílu názorně demonstrovaly na Nagasaky a Hirošimě, SSSR mělo značnou převahu konvenčních sil v Evropě.

Obě mocnosti však usilovně upevňovali své současné pozice. Zatímco na západě se pracovalo na hospodářském oživení celého bloku a opětovné integraci západního Německa, na východě probíhaly rozsáhlé čistky a boj o absolutní kontrolu nad zeměmi východního bloku.

Už roku 1948 tak proběhl v Československu za podpory Moskvy komunistický převrat. Silně proamerický politik Jan Masaryk byl krátce po převratu nalezen mrtev pod oknem své pracovny. Oficiální zpráva hovoří o jeho sebevraždě, existují však i teorie, které tvrdí že byl jakožto nepohodlná osoba zavražděn.

Přesně opačný proces proběhl v Jugoslávii, kde vládl komunistický diktátor Denis Tito. Ten ačkoliv politicky spřízněn s Moskvou, odmítl být jejím poslušným služebníkem, neboť Jugoslávii osvobodil sám pouze se svými partizány bez pomoci Moskvy. V roce 1948 se proto se Stalinem rozešel a přijal hospodářskou pomoc od USA.