Prosincová ústava

Po rakousko-uherském vyrovnání byla 21.12. 1867 přijata ústava, která platila jen pro Předlitavsko. V Zalitavsku se dostaly do čela špičky maďarské společnosti. Obě části říše spojovala osoba panovníka a také tři společná ministerstva: ministerstvo zahraničních záležitostí (vyslanectví, konzulární úřady, archiv), říšské ministerstvo války (osobní vojenská kancelář panovníka, generální štáb, nejvyšší velitelství) a ministerstvo říšských financí (od roku 1868 Společný nejvyšší úřední dvůr).
Základem prosincové ústavy se stalo šest zákonů, schválených císařem. Týkaly se zastoupení jednotlivých zemí na Říšské radě (Poslanecká a Panská sněmovna, platil kuriový volební systém), všeobecných občanských práv (rovnost před zákonem, záruky svobody osobní, vyznání, pohybu,...).
Ve Vídni nově vznikl Říšský soud, Zákonem o soudcovské moci byla zaručena nezávislost soudců a veřejné vedení procesů. Zákon o výkonné a vládní moci vymezil postavení císař. Ten je označován jako první úředník státu. Je posvátný a nedotknutelný, svolává a rozpouští sněmy, má právo sankce a veta. Reprezentuje, velí vojsku, podepisuje smlouvy, stojí v čele zahraniční politiky.
Šestým a posledním prosincovým zákonem byl Zákon o společných záležitostech monarchie, kterým byly přijaty podmínky vyrovnání s Uherskem.
V Předlitavsku platila tato prosincová ústava až do zániku monarchie roku 1918.