Dobytí Magdeburgu

Magdeburg byl významným saským protestantským městem. Před válkou v něm žilo na 30.000 lidí.
Na počátku švédské části Třicetileté války stanula v květnu 1631 před jeho branami císařská armáda pod velením polních maršálů hraběte Jana Tserklaese de Tillyho a hraběte Gottfrieda Heinricha Pappenheima. Švédský král Gustav Adolf poslal městu na pomoc svou armádu, ale Saský kurfiřt Jan Jiří I. se bál nepřemožitelných císařských vojsk, uzavřel proto hranice a nepovolil švédské armádě průchod přes saské území. Tylli tak mohl klidně pokračovat v obléhaní a město 20.5. 1631 kapitulovalo.
Při posledním útoku na opevnění města vyhodili Pappenheimovi žoldnéři do vzduchu jednu z městských bran a vtrhli do města, kde se zdivočelí žoldnéři dali do nelítostného rabování a pobíjení lidí. Brutálně zmasakrovali nejen obránce města, ale i vetšinu obyčejného obyvatelstva, samotné město vypálili. Magdeburg byl totálně zničen.
Ze třiceti tisíc obyvatel se zachránilo sotva pět tisíc. Zbytek lidí zůstal v plamenech nebo byl pobit císařskou armádou.
Sám Tilly se řádění vojáků pokoušel zabránit, ale marně. Tento masakr otřásl celou Evropou a patří k největším samostatným masakrům 30leté války.

Pád Magdeburgu a smrt tisíců obyvatel konečně přesvědčily saského kurfiřta Jana Jiřího, aby spěšně uzavřel spojenectví se Švédy a Gustav Adolf se tak stal vůdcem protikatolické koalice. Po Sasku se i další německá protestantská knížectví ze severu připojila k švédskému králi.