Kodikologie

Název je odvozen z latinského codex(caudex), původně označujícího několik spojených voskových destiček, případně svitků papyrusu.
Kodikologie studuje rukopisy neúřední povahy, zaměřujíc se hlavně na středověk a jako samostatná PVH se ujala až po 2. sv. válce.

Při studiu rukopisů je třeba se zabývat těmito problémy:

1. organizace práce v místech, kde rukopisy vznikaly
2. funkce jednotlivých typů knih
3. obchod s knihami nebo směna knih vůbec
4. další osudy již hotových knih - dějiny středověkých knihoven

I. organizace práce v místech, kde rukopisy vznikaly

Ve starověku to byla řemeslná práce pro trh (vedle opisů pro vlastní potřeby), někdy se jednalo přímo o rozvinutý systém nakladatelství. V raném a vrcholném středověku se kromě starověkého způsobu opisování rozmohly písařské dílny - skriptoria, především u klášterů a kapitul.
Nejčastěji šlo o opisy knih pro vlastní potřeby- vybavení nově založených klášterů, rukopisy vyžádané nějakým světským nebo církevním hodnostářem za účelem daru. Takové rukopisy byly nákladně zdobeny a jejich zhotovení trvalo dlouhé měsíce, někdy i roky.
U klášterů, kde působila nějaká škola, vznikalo víc rukopisů běžného charakteru -> převážně nauková literatura. Tato hegemonie církevních skriptorií v podstatě znamenala výlučně církevní vzdělanost, která trvala do 12. stol., v českých zemích až do 14. stol.

V souvislosti se vznikem univerzit a rozvojem měst a obchodu se objevuje potřeba většího počtu knih, tak se postupně začínají objevovat i světské instituce, které se výrobou knih zabývaly přímo, nebo aspoň zařizovaly půjčování předloh k opisům => např. stacionáře při univerzitách, které hlídaly opisování rukopisů potřebných pro univerzitní studia a prováděly jejich revizi.
Ověřené rukopisy byly rozděleny na složky, které se za poplatek půjčovaly samostatně, aby se zrychlil oběh rukopisů.

Postupně se začínalo uplatňovat diktování textu více písařům a vznikaly i světské písařské dílny.

II. funkce jednotlivých typů knih

Funkce knih byla velmi rozmanitá a tomu odpovídala i vnější úprava, vazba a velikost- od rukopisů slavnostních s především liturgickým obsahem až po rukopisy, ve kterých šlo především o obsah (učivo), kdy se kromě zcela prostého vzhledu používalo i velmi zběžné kurzivní písmo, zatímco u těch slavnostních to bylo písmo kaligrafičtější (viz paleografie).
Samozřejmě taky záleželo na uživateli rukopisu. Jinak vypadal rukopis objednaný nezámožným šlechticem nebo měšťanem a jinak to samé dílo určené významnější osobnosti nebo bibliofilovi (ti se sporadicky objevovali již ve 14.stol)

III. obchod s knihami nebo směna knih vůbec

Obchod s knihami byl hojně rozšířený v antice, na počátku středověku ale prakticky ustal.
Prodej byl opravdu zcela vyjímečný a cena knih díky bohatému zdobení opravdu závratná. Běžnější byla spíš výměna knih. Teprve když se výroba knih rozvinula, začal se vzmáhat i obchod, ale až teprve koncem středověku nabyl většího významu. S tím se začala objevovat specializace, až přímo monopolizace prodeje některých druhů knih => např. trh teologické literatury v Paříži, právnické lit. na severoitalské univerzitě v Bologni

IV. další osudy již hotových knih - dějiny středověkých knihoven

Rukopisné knihy byly ukládány do knihoven, které ovšem ve středověku představovaly pouze soubory několika desítek svazků, ne obrovské celky jako dnes.
V jednom rukopisu mohlo být opsáno více prací- rukopisný sborník- nebo mohl být sestaven z textů odlišného stáří, které spolu původně vůbec nesouvisely.

Z rukopisů, které vznikly v 9. stol, je dnes známo přes 7000, zato ze středověku máme jen nepatrné množství originálních děl, většinou jsou dané opisy původnímu textu značně vzdáleny.

Knihovny byly často ničeny a poškozovány (požáry, války, zánik, krádeže, výměny), proto je jen velmi malá část materiálů uložena v původních středověkých celcích a jen malá část středověkých rukopisů se hlásí přímo do nějaké středověké knihovny

Počátky knihoven

Knihovny se budovaly už od raného středověku a to převážně skromné kostelní a klášterní. Ale např. knihovny fuldského a svatohavelského kláštera, díky kterým se dochovaly největší zbytky literárního odkazu římské vzdělanosti, jsou svým obsahem a počtem rukopisů vyjímky potvrzující pravidlo středověké skromnosti knihoven.
Jedna z nejvýznamnějších je papežská knihovna dochovaná dodnes.

Díky šíření vzdělání se ve vrcholném středověku objevují knihovny světských institucí a pak i knihovny individuální.
Zprvu malé univerzitní knihovny se vzmáhají a ve 14. stol. patří mezi nejrozsáhlejší, které místy předčily jen knihovny vysoce postavených pánů a panovníků => např. proslulá knihovna francouzských králů.
V 15. stol přistupují knihovny renesanční, které už stojí na přechodu ke knihovnám novověkým

Knihovny u nás

V Českých zemích lze vidět dost nesmělý počátek církevních knihoven v 10. stol, šlo ale jen o opisy ryze praktického- tj. liturgického charakteru.
K většímu rozkvětu dochází až od 12. stol., především díky skriptoriu biskupa Jindřicha Zdíka. Mezníkem je založení university v pol. 14. stol., jejíž knihovny - především knihovna Karlovy koleje- patřily brzy k nejvýznamnějším v celé střední Evropě.
Naše knihovny jsou významné zvláště pro období pozdního středověku, ale také u nás zůstala málokterá středověká knihovna na svém původním místě.

V té době také začínají ve větším měřítku vznikat rukopisy řemeslnou výrobou mimo církevní instituce.

Nejstarším rukopisem na našem území je unciálou psaný zlomek evangelia sv. Marka asi z 5-6. stol. v knihovně kapituly pražské.
Ústřední knihovnou rukopisů z Čech (materiály z knihoven českých klášterů zrušených za josefinismu a dalších zrušených po 2. sv. válce, materiály kolejní knihovny pražské university) je Národní knihovna v Praze. Druhou knihovnou centrálního charakteru v Praze je knihovna Národního muzea, která rostla z darů nejrůznějšího charakteru.

Velmi významné jsou také knihovny šlechtické, např. křivoklátská knihovna fürstenberská- jedna z nejrozsáhlejších, metternišská knihovna v Kynžvartu - známá stářím svých rukopisů.

Další významné knihovny např.: knihovna pražské kapituly,
knihovny strahovského, vyšebrodského kláštera nebo kláštera v Teplé.
na Moravě pak např. Studijní a univerzitní knihovna v Olomouci, Univerzitní knihovna v Brně a Slezská studijní knihovna v Opavě

Nejvýznamnější světové knihovny

• Národní knihovna v Paříži
• papežská Knihovna ve Vatikánu
• Laurenciana ve Florencii
• Marciana v Benátkách
• Knihovna britského muzea v Londýně
• Knihovny kolejí university v Oxfordu
• Státní knihovna v Mnichově
• Státní knihovna v Berlíně
• Národní knihovna ve Vídni

Do těchto knihoven přešla značná část knihoven nejstarších církevních institucí a knihoven jednotlivců.