Mikuláš Opavský

Mikuláš se narodil kolem roku 1255 jako nemanželský syn českého krále Přemysla II. Otakara a jeho milenky Anežky z Kueringu.

Přemysl věděl, že mu jeho padesátiletá manželka Markéta potomka nedá, tak se snažil u papeže zajistit legitimizaci potomků zplozených s Anežkou. Což se mu povedlo, v říjnu 1260 vydal papež Přemyslovi bulu, ve které uznává Přemyslovy potomky za legitimní, tudíž mohou dosáhnout jakýchkoliv světských hodností. V dodatku ovšem stálo, že se to netýká nároků na český trůn.
Přemysl tedy dál musel řešit nástupnickou otázku.

V listopadu 1269 otec Mikuláše povýšil na vévodu a udělil mu dědičně Opavsko, pod hradem Raab pak byl roku 1273 pasován na rytíře. Účastnil se mnoha politických jednání na Pražském hradě a po boku svého otce bojoval v mnoha bitvách. Taktéž 26.8. 1278 v bitvě na Moravském poli, kde jeho otec padl. Mikuláš se dostal do uherského zajetí a dva roky trvalo, než se mu podařilo se vykoupit a vrátit se na Opavsko.

Tam už se ale mezitím usadila jeho nevlastní matka královna vdova se svým milencem Závišem a odmítala Mikulášovo vévodství opustit. Záviše jmenovala purkrabím Opavského Hradce, sídelního hradu opavských vévodů. Záviš ji vehementně podporoval ve sporu s Mikulášem o Opavsko, čímž si Mikuláše poštval proti sobě. Nakonec musela Kunhuta vévodství svému nevlastnímu synovi vrátit, zbyl jí pouze hrad Hradec nad Moravicí. Mikuláš se stal jedním z hlavních Závišových odpůrců.
Na počátku roku 1285 se Mikuláš oženil s Rudolfovou neteří, princeznou Adelheid von Habsburg, která mu dala hned 3 syny- Mikuláše II. (*1288 -†1365), Václava (*po 1288 - † 5.3. 1367) a Jana(*po 1288 - †1325). V září téhož roku, tj. 1285 zemřela jeho nevlastní matka královna vdova Kunhuta, čímž se Mikulášovi a dalším odpůrcům pootevřela cesta proti Závišovi.

V lednu 1289 z příkazu svého nevlastního bratra Václava II. osobně Záviše zatkl a uvěznil, což popudilo Vítkovce k odboji proti králi. Následně Mikuláš vedl trestnou výpravu do jižních Čech, aby vzpouru potlačil. Všechny vítkovské hrady se pod hrozbou popravy Záviše z Falkenštejna vzdali, až na Hlubokou. Její obránci hrozbě neuvěřili a nemínili se podvolit královské moci.
Tak byl Záviš 24. srpna 1290 na louce pod hradem Hluboká sťat podle pověsti přiostřeným prknem.
Mikuláš pak i dál věrně sloužil svému nevlastnímu bratrovi. Roku 1293 byl jmenován Maršálkem Českého Království, v roce 1295 se stal vévoda Mikuláš hejtmanem Krakova. A poté co roku 1300 dopomohl Václavovi k polské koruně, jmenoval ho Václav svým zástupcem v polském království.

Po zavraždění Václava III. v srpnu roku 1306 a tím i vymření hlavní přemyslovské linie, se Mikuláš ani nepokoušel získat královskou korunu, jen se snažil udržet si svou pozici na Opavsku. To se ale dostalo pod správou králových úředníků a nový král Jindřich Korutanský se nemínil z Opavska stáhnout. Vévoda tak nějaký čas uděloval městům různá privilegia a snažil se rozšířit svůj vliv na úkor moci krále.
Roku 1310 král Jindřich utekl zpět do Korutan a na český trůn usedl Lucemburský hrabě Jan. Ale ani tento panovník, ač měl za manželku Přemyslovnu Elišku (neteř vévody Mikuláše), se nenamáhal napravit majetko-právní vztahy na Opavsku. To totiž už od roku 1308 držel vratislavský vévoda Boleslav, manžel Markéty Přemyslovny, sestry Václava III a druhé Mikulášovy neteře. Mikulášovi tedy i nadále patřila nepatrná část jeho vévodství.
Co přesně se s opavskými přemyslovci dělo mezi léty 1310- 1318 není známo, více se objevují až právě roku 1318. 3.července se opavský vévoda Mikuláš se svými syny Mikulášem, Janem a Václavem setkal v Praze s králem Janem Lucemburským. Český panovník přijal od mladého vévody Mikuláše II. lenní přísahu. Tak se Mikuláš II. stal právoplatným dědičným vévodou Opavy a vévodství bylo přímým lénem království (v podstatě samostatná jednotka).
Tím se konečně splnilo přání vévody Mikuláše a jeho královského otce Přemysla II. Otakara.
Krátce nato, 26. července první opavský vévoda a zakladatel opavské větve přemyslovců v Brně ve věku 64 let zemřel a v tamním minoritském kostele byl i pochován.

Mikuláš II. pak k opavskému vévodství připojil s manželkou Annou Ratibořskou vyženěné sousední ratibořské vévodství.
Za vlády Karla IV. a Václava IV. si opavští přemyslovci udrželi své postavení a zastávali významné zemské úřady. Teprve později začal jejich význam opadat.

Vymřeli roku 1521 Valentinem Hrbatým, jehož titul knížete ratibořského a opavského už byl jen formální.